RECENZE: A Series Of Unfortunate Events

25.03.2017

   Řadu nešťastných příhod si možná pamatujete jako film v titulní roli s Jimem Carrym. Nyní příchazí se svoji seriálovou verzí Netflix a titulní role hraběte Olafa se ujal Neil Patrick Harris. Film se mi celkem líbil a Harris mi přišel jako Olafa výborná volba, ale bohužel výsledný outcome není takový, jak bych si představoval, i přes počáteční nadšení, které u mě panovalo a seriálová Řada se tak stala důkazem, že ne všechna originální netflixovská produkce musí být nutně kvalitní.

   Pro ty co neznají film a neznají knižní předlohu, tak Řada nešťastných příhod se točí kolem tří sirotků Baudelairových, kterým hned v úvodní epizodě při tragickém neštěstí zemřou oba rodiče a jelikož jsou všichni tři nezletilí (nejmladší Sunny je dokonce ještě batole) a oni se tak ocitají v poručnictví svého nejbližšího příbuzného, kterým se zdá být hrabě Olaf, kterého však zajímá jen to, jak získat bohatství, které Baudelairovi mají po rodičích zdědit a neštítí tí se opravdu ničeho, aby dosáhl svého cíle. Vězte ale, že se jedná o černou komedii, která má dost osobitý smysl pro humor, který Vám však nemusí sednout.

   Jak jsem psal výše, nejprve u mě panovalo poměrně velké nadšení. Zvolená obrazová (hodně divadelní) forma mi sedla, mladí Baudelairovi mají sympatické obsazení, Harris byl jako Olaf správně trhlý a dokonce i muzikálové vsuvky mi nepřišly špatné. Příběh je rozdělen do osmi epizod, z nichž na sebe vždy dvě přímo navazují a mají souvislý děj a tady je to znát především na kvalitě, protože ta šla s každým dvojdílem dolů. Prvních šest epizod je tedy víceméně remake již viděného ve filmu, který na 108 minutách zvládl svižně a zábavně podat to, co seriál za skoro trojnásobek času a v posledních dvou dílech nám (pouze filmům znalým - ne knižním) představeno nové dobrodružství.

   První dvojdíl se mi tedy líbil moc, všechno šlapalo, další dvojdíl byl ještě hodně dobrý, třetí průměr a poslední už podprůměrný. A důvod? Především promrhaný potenciál (především Olaf je v některých epizodách vidět opravdu mállo), pořád to samé a humor, který v prvních dvou dílech funguje se přejí a v posledních dvou dílech je to celé spíš už otravné, než aby to člověka bavilo. Navíc naprosto nesmyslná a zbytečná linka s Cobie Smulders a Willem Arnettem? To jsem vážně nepobral.

   Za sebe Vám doporučuji si to klidně pustit a v momentě, kdy Vás to přestane bavit, tak se klidně přestaňte dívat, protože kvalita se nahoru rozhodně nehrne. Velké překvapení pro mě potom bylo i oznámení druhé řady, takže za rok se s Baudleirovými i Olafem znovu setkáme. Já už u toho ale s největší pravděpodobností nebudu, protože si myslím, že je hodně kvalitní produkce na to, aby se člověk zahazoval s těmi slabšími kousky.

5/10