RECENZE: Baby Driver

27.07.2017

   Edgar Wright patří k těm osobitějším režisérům současnosti. Jeho "Cornetto trilogie" Soumrak mrtvých, Jednotka příliš rychlého nasazení a U konce světa si získali slušnou fanouškovskou základnu a letos na nás Wright vytasil muzikálně laděným akčňákem. V zahraničí sbírá Baby Driver nadšené ohlasy, já se se zahraničními kritikami letos dost rozcházel (Wonder Woman, Král Artuš: Legenda o meči, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta), tak se pojďme podívat, jak se Baby Driver povedl podle mě.

   Baby sice vypadá, že neumí do pěti počítat, ale za volantem je to ďábel jak Emmerson Fittipaldi a právě proto se celkem snadno dostal do pozice řidiče gangstera Doctora (Kevin Spacey), který se specializuje na vykrádání různých peněžních ústavů. Babyho práce je zúčastněné z místa činu spolu s lupem dopravit do bezpečné zóny a následně se rozdělit o vybranou hotovost. V první části filmu se pak postupně dozvídáme o Babyho motivacích, proč se těchto akcí účastní a stejně jako v každém filmu, kde jde o loupeže a hlavní hrdina se z kolotoče organizovaného zločinu chce dostat, i tady půjde o pověstnou poslední fušku, po které se má dosavadní řemeslo ocitnout na hřebíku.

   Už v mých včerejších Čerstvých dojmech jste viděli mé nenadšení, takže se pokusím to tu trochu rozvést. Filmů s podobnou tématikou už jsme mohli vidět opravdu hodně a místy je inspirace opravdu hodně zjevná. To by mi asi úplně nevadilo, protože podobnáých poct už jsme viděli několik a když se věci uchopí za správný konec a šoupne se tu a tam nějaký originální nápad nebo postup, tak je to fajn. Edgar Wright se o toto pokusil především svým přístupem k "muzikálové" formě, kdy akce, pohyby a různé zvuky hrají do rytmu toho, co Baby právé poslouchá ve svém iPodu. Nápad nezní úplně špatně, ale to provedení mě zkrátka tak úplně nechytlo. Myslím, že na vině bude absence nějakého zásadnější příběhu a té akce tam ve finále taky není tolik a výborná automobilová honička ze začátku to zkrátka celé nespasí.

   Právě po úvodní honičce nastane zhruba hodinové peklo, kdy se skoro nic neděje a díky absenci příběhu jsem celkem pravidelně začal kontrolovat čas. Z marastu Baby Drivera nevytáhli ani áčkoví herci Kevin Spacey a Jemie Foxx a bohužel ani skvělý Jon Hamm jako psychopat Buddy. Vyloženě druhé housle pak hraje mladý páreček v hlavní roli Ansel Elgort (který naštěstí není tak nesympatický, jak se zdá z fotek) a Lilly James a poříchu málo prostoru tu dostane nový marvelácký Punisher Jon Berenthal.

   Podle mě je pak celkový problém Baby Drivera absence humoru a nadsázky. Jestli tam je obojí, tak jsem ani jedno nepochytil a nejenže jsem se u takového filmu nezasmál, ale já se skoro ani nebavil. To je dost dobrý důvod na to, abych Vám v klidu mohl říct, že návštěu kina s klidem můžete vynechat a zajděte si třeba na Dunkirk nebo Válku o planetu opic. No a pokud chcete něco Wrightovského, tak bych rději sáhnl po jeho pravděpodobně nejlepším kousku, a tím je Jednotka příliš rychlého nasazení.

5/1O