RECENZE: Black Mirror: Bandersnatch
Black Mirror je seriál, který původně začal na BBC, ale postupem času se přesunul pod křídla streamovacího giganta Netflix. Tam si na konci roku 2018 odbyla premiéru epizoda Bandersnatch a díky ní se televizní divák může připravit na zajímavý (ne úplně originální) koncept, kdy budete mít ve vlastních rukách rozhodování hlavního hrdiny a potažmo tak i jeho osud.
Bandersnatch nás vezme do Londýna roku 1984, kdy mladý herní vývojář Stefan Butler pracuje na hře s titulním názvem tohoto dílu a pokouší se toto své dílo prodat herní společnosti. Hra jako taková je v seriálu adaptací stejnojmenné knihy, jejíž koncept je podobný jako v samotném seriálu. Na určitých bodech máte možnost se rozhodnout mezi dvěma možnostmi a podle toho, jak se rozhodnete, se bude odvíjet další dění. Na každé takové rozhodnutí máte však deset sekund.
Jak jste jistě pochopili, tak nová epizoda Black Mirror má hodně blízko k videohrám nejen díky možnostem rozhodování, ale i samotným příběhem. Pokud jste navíc hráli nebo alespoň zavnímali hry od studia Telltale Games (Walking Dead, Wolf Among Us, Game of Thrones a mnoho dalších) nebo Quantic Dreams (Detroit: Become Human, Heavy Rain, Beyond) tak máte jistě představu, jak něco takového může probíhat. Je sice znát, že Netflix si tento formát v Bandersnatch teprve osahává, ale nedělá to věru vůbec zle. Ono totiž ono rozhodování jako takové není jen doplňující featurettkou, ale ohromnou součástí samotného příběhu.
Seriál Black Mirror se ve své podstatě snaží o myšlenkový přesah a donutit diváka k zamyšlení nad tím, jak jako společnost pod vlivem současných technologií můžeme dopadnout a Bandersnatch není v tomto ohledu výjimkou. Navíc ohledně rozhodování se zde polemizuje nad tím, zda ta daná rozhodnutí mají vůbec nějaký dopad. Vím, že takhle to zní, jako kdyby celý koncept této epizody byl vlastně k ničemu, ale opak je pravdou.
V závislosti na tom, jak moc se rozhodnete být zvídaví, Vám Bandersnatch zabere od půl hodiny do hodiny a půl. Máme tu pět různých konců a je jen na Vás, zda se spokojíte s koncem, ke kterému se dopracujete napoprvé nebo se rozhodnete vrátit se zpátky a některá rozhodnutí změníte. Takovou možnost totiž máte. Pokud dojdete k závěru, Netflix Vám dá na výběr, zda se spokojíte se závěrem nebo Vás nechá vrátit se k zásadnímu rozhodnutí, díky kterému se můžete dopracovat ke konci jinému, ale hlavně vidět a "zahrát si" zase jiné scény a v některých momentech Vám dokonce nabídne i jiné možnosti, podle toho, co jste už během sledování/hraní zjistili. Třešničkou na dortu už jsou pak chvíle, kdy si Stefan začne uvědomovat, že jeho rozhodnutí držíte v ruce Vy (díky ovladači doslova) nebo když s ním začnete komunikovat a snažit se mu vysvětlit, o co že tu vlastně běží.
Český divák si možná vzpomene na Rozpaky kuchaře Svatopluka, kde diváci také mohli rozhodovat o tom, jak se bude děj dál odvíjet, pár DVD, kde jste si něco podobného mohli vyzkoušet také existuje a na samotném Netflixu je ještě Kocour v botách, kde tak můžete činit taky. Proto v úvodu píši, že se nejedná o zcela originální nápad, ale Bandersnatch ono rozhodování posouvá místy na metaúroveň, díky které Vás nejen vtáhne do děje, ale udělá z Vás i jeho součást. A jak si to celé užijete záleží jak moc přistoupíte na hru, kterou hrajete nejen Vy, ale kterou hrají i tvůrci s Vámi. Díky k tomu, že k hrám mám opravdu blízko, jsem si Bandersnatch užil a celý koncept této epizody jsem dokázal ocenit.
P.S. Tvůrci přiznali, že existuje minimálně jedna scéna, kterou natočili, ale ke které se sami nemůžou během sledování dostat.
85%
TT
