RECENZE: Iron Fist

   Na Netflix přišel v pátek poslední Defender. Po Daredevilovi, Jessice Jones a Luku Cagovi je tu Danny Rand jako poslední ochránce obyvaltel Hell's Kitchen v New Yorku.

   Jako desetiletý kluk se Danny stal svědkem toho, jak jeho matka i otec zemřeli při leteckém neštěstí. Dnes - o patnáct let později, se vrací do rodného New Yorku, aby se stal členem společnosti, kterou založil jeho otec společně se svým nejlepším přítelem. O tom, že Danny přežil havárii letadla, ale nikdo neví a hned od začátku má co dělat, aby především dokázal, že je tím, kým trdí, že je. 

   Iron Fist ve mě od začátku nebudil přesvědčení, že by se mělo jednat o nějakou pecku z ranku Daredevila (hlavně jeho druhé řady), ale to jsem byl šeredně mimo. Hned na začátku Vám musím říct, že mě Iron Fist vážně usadil a nepustil dokud sem ho nedokoukal. Po druhé sérii Daredevila tu máme totiž nejlepší netflixovsko-marvelácký seriál. Pojďme na to ale postupně.

   Než rozjedu opěvné ódy, jak je to celé skvělé (a vážně je), řeknu jen, že pokud jste doposud neviděli žádný z marveláckých seriálů na Netflixu nezoufejte. Je tu sice několik odkazů na ostatní Defendery, kteří spojí síly už letos ve společném seriálu, ale jejich znalost není úplně klíčová. A to je sakra dobře, protože Iron Fist pak funguje výborně i jako stand alone seriál, a to že je součástí většího univerza (ať už mluvíme jen o Netflixu nebo o MCU jako takovém) je jen třešnička na dortu.

   A teď jedem. Iron Fist jako seriál funguje naprosto skvěle a do puntíku vužívá potenciál třinácti epizod, který se zatím povedlo naplnit právě jen ve druhé řadě Daredevila. Vážně jsem pustil první díl a už mě to nepustilo. Každý díl má minimálně jeden svůj high-light, ať už se jedná o nějaký zajímavý twist nebo o akční scénu nebo sekvenci soubojů (v každém díle se odehraje alespoň jedna bitka). 

   Na rozdíl od Luka Cage má Iron Fist co nabídnout zejména po choreografické stránce, a tak je opravdu radost pohledět na hromadné bitky všichni na jednoho (nebo na dva) v úzkých uličkách nebo v podobně stísněných prostorech (bitka ve výtahu!). Akce je natočená dynamicky, přehledně, občas vykoukne i nějaký zajímavý nápad nebo odkaz na nějaký starší kung-fu film (v tom nejsem žádný znalec, ale třeba Legend of Drunken Master a ještě pár dalších jsem viděl). Na Finnu Jonesovi, který hraje titulního hrdinu je vidět, že opravdu dřel a trénoval, aby si roli před kamerou patřičně užil. A to se dostáváme k dalšímu aspektu celého seriállu - ke castingu.

   Už platí obecná pravda, že Marvel si castingy svých titulních hrdinů od prvního Iron Mana hlídá, ale po oznámení obsazení Finna Jonese, jako Dannyho Randa byly reakce... řekněme rozpačité (rozhodně ne tak nahatované, jako v případě oznámení, že bude Affleck nový Batman). Přecijen svět ho znal jen jako Rytíře květin Lorase Tyrella, ze Hry o trůny, kde kromě toho, že byl rytíř, byl také milencem Renlyho Baratheona. Tyto obavy se ukázaly jako liché a Finn Jones opět potvrdil, že Marvel má na obsazování zkrátka čuch. Co je ale důležité, v Iron Fistovi se neselhalo, co se týče castingu ani v žádné další roli. Máme tu oblíbenou Rosario Dawson jako sestru Claire Temple, která na Netflixu funguje jako pojítko mezi všemi Defendery (proto pro ni tuším nehezký osud v připravované týmovce). Tři záporáky, z nichž jednoho známe už z Daredevila, ale ostatní dva nikoli a zejména David Wenham (Faramir z Pána Prstenů nebo "ten jednookej" z 300: Bitva u Thermopyl) dokazuje, že co se týče záporáků, tak na Netflixu jsou zkrátka charizmatičtější a zajímavější než ve filmech. Sourozenci Meachumovi v podání Toma Pelphreye a Jessici Stroup jsou také výborní. No a na závěr ještě rozhodně velkou chválu zaslouží Jessica Henwick (další tvář ze Hry o trůny - Nymeria Písek), která je jako Coleen Wing neodolatelná.

   Seriál by nefungoval bez kvalitního příběhu a bez dobře napsaných postav, které mají možnost se během seriálu na prostoru třinácti epizod nějak vyvinout. A věřte mi, že postavy budou ten hlavní důvod, proč Vás Iron Fist bude bavit. Sám Danny Rand je sice asi nejkladnější hrdina za všech Defenders (bude asi hodně zajímavé sledovat, jeslti se někdy potká s Punisherem), ale budete mu fandit a budete chtít vědět víc o mytologii Iron Fista, která je opředená tajemstvím a tréninkem kung-fu v jiné dimenzi (tady mrkáme na Doctora Strange). Nejvěrší devízou Iron Fista jsou však vedlejší postavy. Žádná z nich není pouze čenobílá, každá je zajímavá a každá projde zajímavým vývojem (Ward Meachum byl můj favorit).

   Abych pořád jen nechválil (protože nic není samozřejmě bezchybné). Musím zmínit i pár výtek. A vezmeme to popořadě od začátku. Úvodní znělka je po vizuální stránce velmi povedená, bohužel ji chybí nějaký (jakýkoli) hudební motiv, a tak i přes zajímavý vizuál tak nějak prošumí, což je škoda. Další je úvod příběhu a vůbec původu Dannyho Randa. Vždyť milionářů, kteří se bijí za správnou věc máme už v televizi i na plátně a navíc tady se jedná o jakousi kombinaci Arrowa a Batmana. Po úvodu už ale jede Iron Fist vlastní cestou a jeho bohatství je tu až na pár výjimek přehlíženo a jde tak spíše o rodinné jméno, které chce Danny hájit. A to je asi tak vše co mě po dokoukání napadá.

    I přes výtky zůstávám opravdu hodně nadšený z nového přírustku do MCU. Možná tomu pomohlo i zchlazení mého očekávání na rottenech, kde se Iron Fist pohyboval na ratingu někde kolem 5\10 (WTF??), ale pro mě se Danny Rand stal víc než jen platným Defenderem a já jsem rád, že můžu takto dopsat svou první recenzi, kterou hodnotím nejvyšší známkou a po lehkých zklamání v podobě Jessici Jones a Luka Cage se na Defenders zase začínám těšit. A to hodně.

10/10     

P.S.: Takhle bude vypadat kompletní tým Defenders, kteří se letos postaví Sigourney Weaver: