RECENZE: Marvel's The Defenders

22.08.2017

   V mém březnovém přehledu jste se mohli dočíst o všech chystaných projektech Marvelu a The Defenders pro mě patřili jednoznačně k těm nejočekávanějším kouskům. V pátek byla na Netflixu uvolněna celá osmidílná minisérie a my už můžeme zhodnotit, jak se týmovka Daredevila, Jessicy Jones, Luka Cage a Iron Fista povedla.

   Slepý právník, soukromé očko / alkoholik, propuštěný vězeň a ztracený syn - milionář slibovali jasně nesourodý tým, který bude jistě radost sledovat a díky bojovým choreografiím z Daredevila a Iron Fista nás měla čekat i slušná porce vymlácených úsměvů a zlámaných končetin. Společně se pak tahle parta postavila již představenému klanu The Hand, který podle všeho doposud vedla (a stále vede) tajemná Alexandra s tváří Sigurney Weaver. To všechno na poli pouhých osmi epizod slibovalo dynamickou podívanou s charizmatickými hrdiny i záporákem. Hype se tedy ochráncům New Yorku podařilo vzbudit více než parádní. a bohužel jsme ve výsledku dostali především koncentrované zklamání z toho, že tohle mělo být zkrátka minimálně o třídu lepší.

   Abych ale nebyl jen škarohlíd, pojďme si nejprve říct, co se povedlo. V první řadě určitě tým jako takový a chemie mezi nimi. Cynickou Jessicu, která si permanentně utahuje z Daredevila byste mohli poslouchat skoro pořád a chemie mezi Dannym a Lukem funguje přesně tak, jak měla a zrovna u nich dvou bych si dokázal představit, že by se tvůrci vydali dál společným seriálem namísto sólovky každého z nich. Charismatická Alexandra je opravdu důstojným protivníkem (stejně tak jako celé vedení klanu) a choreografie soubojů je opět výborná. Pokud sledujeme hrdiny každého zvlášť, tak jsou použité i stejné (a pro každého odlišné) kamerové filtry, jako v jejich sólovkách a je hodně sympatické vidět, že tvůrci si s tímto záměrně pohráli. 

   Pokud jste neviděli předchozí seriály, tak si Defenders můžete klidně odpustit. A pokud si něco z předešlých sólovek nepamatujete, rozhodně doporučuji minimálně rychlé opáčko drhé řady Daredevila a první Iron Fista, které jsou pro The Defenders stěžejení a pokračují v jejich příběhu vcelku zásadním způsobem. Danny Rand a Elektra jsou totiž ty nejzásadnější postavy pro příběh The Defenders. Co se týče Luka Cage a Jessicy Jones, tam je znalost jejich sólovek dobrá především kvůli znalosti některých vedlejších postav a jejich vzájemného "komplikovaného" vztahu, který ovšem moc prostoru nedostane.

   A teď už ale ty závažnější zápory, které srážeí Defenders kvalitativně až pod průměrného Luka Cage. Prvním závažným je tempo. Osm dílů zkrátka mělo být našlapaných k prasknutí a nemělo stát, aby jsme na první setkání týmu čekali téměř do půlky řady a v ten samý moment se dočkali i první pořádné akce. A tahle první společná bitka se pak stala i tou nejlepší v celém seriálu.. Takže předčasné vyvrcholení už ve třetí epizodě? Bohužel je to tak. 

  Dalším problémem je bohužel výrazný "levně televizní look", kde se s úhly kamer při snímání akce moc hezky nepracuje a v některých soubojích se po vzoru Avengers snaží o jakési průlety se záběry na všechny hrdiny, ale to bohužel na prostoru zhruba dvaceti metrů čtverečních, kde se to rube hlava nehlava nefunguje. Dalším hřebíčkem do rakve kvality je pak i gradace scén, kdy například zcela nesmyslně při závěrečné bitce začne hrát hip-hop, což mohlo fungovat v Luku Cageovi, ale tady rozhodně ne. 

   Připočtěte si zklamání z neobjevení postavy, která v jedné z posledních ukázek jasně vystupovala a zcela nečitelný vývoj a motivace Elektry a máme tu opravdu jedno z největších zklamání, které nás letos na poli televizní zábavy potkalo. Rozhodně jsem nečekal, že bych týmovku postav, které mě baví sledovat i poslouchat považoval za nejslabší část MCU, ale bohužel se tak stalo a doufám, že sólová pokračování jednotlivých hrdinů napraví pachuť, která Defenders zanechali. První příležitost by měla být ještě letos, kdy bysme se ještě měli dočkat první sólovky Punishera, který se nám v pátek představil první ukázkou.

5/10