RECENZE: Okja

30.07.2017

   Na Netflixu není o jejich originální produkci nouze. Jeden z posledních kousků, které máme možnost na této streamovací službě je jihokorejský film Okja, který jen těžko půjde zařadit do jedné žánrové škatulky. Posleství však předává zcela jasné a jde na něj srze roztomilé zvíře, podle kterého se titul koneckonců i jmenuje.

   Před deseti lety společnost Mirando Corporation geneticky vyvinula nový druh zvířete a deset jeho mláďat - super selátek pak rozdala farmářům po celém světě, aby se o ně starali s tím, že za deset let bude z těchto deseti vybráno to "nejlepší", aby bylo vyhodnoceno jako Nejkrásnější Super prase. Samozřejmě je to celé jen reklamní tah pro to, aby se lidé nebáli nového produktu a Mirando Corporation pod vedením Lucy Mirando (Tilda Swinton, která podle mě neměla v životě normální civilní roli a Okja není výjimkou) mohla prodávat nové a chutné salámy, párečky, maso a vůbec všechno, co takové Super prase může nabídnout.

   Toto je nám představeno v samotném úvodu filmu, kde se pak přesouváme k jednomu z deseti farmářů do Jižní Koreji, kde se seznámíme s už desetiletou titulní hrdinkou a její člověčí parťačkou Mijou. Idylka na farmě a celý hravý úvod samozřejmě skončí v momentě, kdy si Okju přijede prohlédnout zoolog Johnny Wilcox (naprosto maniakální Jake Gyllenhaal) a vyhodnotí právě Okju jako "výherkyni". To se Mije samozřejmě nelíbí a vydává se Okju zachránit a začne dobrodružství, kde se do cesty připletou i ochránci zvířat (mimojiné Paul Dano a Steven Yeun aka Glenn ze seriálu Živí mrtví) a společně začnou pracovat na tom, aby se Okja s Mijou vrátili zpátky do jihokorejských hor.     

   Zní to jako další variace na Zachraňte Willyho, že jo? Já ale silně doporučuji, aby se na tenhle film děti nedívaly nebo jim způsobite trauma a já sám jsem měl co dělat, abych některé scény v druhé části filmu s grácií rozdýchal. V první polovině skutečně dostaneme takový dobrodružný film, kde malé Mije budete fandit, aby Okju zachránila a zdá se, že to je pro mladší diváky ideální metriál. Čím dále se ale budeme v ději posouvat, tím drastičtější výjevy nás čekají a ke konci filmu už je to vyloženě koncentrovaná deprese, kde jedno oko nezůstane suché.

   Okja jako film je pak médium, které chce sdělit, že velkochovy nejsou pro žádné z "chovaných" zvířat žádná procházka růžovou zahradou a je zcela na Vás, jak s tímto poselstvím naložíte. Za sebe říkám, že na mě zafungovalo. Díky přechodu z malebných hor do špinavého města (a továrny) je pak celé vyznění filmu ještě údernější a pokud nejste bezcitní ignoranti, tak Vás v závěru Okja trefí vcelku tvrdě.

   Filmu by slušela alespoň o deset až patnáct minut kratší stopáž a také nejsem úplným fanouškem citově vyděračských postupů a přílišného přehrávání. Jedním dechem ale musím uznat, že bez citového vydírání by Okja nebyla zdaleka tak úderná, jako je a díky přehrávání pak člověk alepsoň na chvíli zapomene na některé ošklivosti, které se ve filmu odehrají. Není jich totiž zrovna málo, kamera před nimi neuhybá a i když je Okja pixelové zvířátko, budou Vás spolu s ní její zážitky bolet.

8/10