RECENZE: Rozpolcený

18.05.2017

   Ještě stále pokračuji v hledání kvalitního hororu. Tentokrát jsem se podíval na novinku Michaela N. Shyamalana, který světu dal výborný Šestý smysl, Vyvoleného a Znamení, ale také srágory jako Stalo se, Poslední vládce větru a Po zániku Země. V Rozpolceném má hlavní roli James McAvoy, který tu trpí rozštěpením osobnosti. Osobností v jednom těle je ale celých 23.

   Námět filmu je zajímavý a celé se to snadno mohlo rozsypat pod rukama. Shymalan navíc v posledních letech spíš dokazoval, že právě jemu by se toto rozsypat pod rukama dost snadno mohlo. Naštěstí se tak nestalo. Rozpolcený není žádnou superpeckou, rozhodně je to ale dobrý film, který má výtečného McAvoye, a postavy, které se chovájí v rámci žánru překvapivě celkem racionálně.

   Rozpolcený vypráví příběh tří unesených dívek, které unese právě postava Jamese McAvoye a ze začátku sledujeme pokusy dívek o útěk. Únosce je chodí pravidelně kontrolovat - tu jako chladný pragmatik, který je unesl, tu jako starší dáma, tu jako malé dítě.

   Tady je opravdu nutno hodně pochválit Jamese McAvoye, který tu měl možnost vyřádit se ve velkém stylu a nebudete mít problém zbaštit mu kteroukoli z jeho třiadvaceti osobností, kde jsou samozřejmě jen některé pro příběh podstatné a logicky tedy upřednostněné.

   Ze skrýše, kde jsou dívky drženy se občas také podíváme. Další (jedinou) postavou je totiž terapeutka, která se Kevinovi (?) snaží pomoci a my tak mlžeme sledovat občasná sezení a pokusit se tak spolu s ní přijít na kloub tomu, co se vlastně děje uvnitř takto komlikované bytosti a pracuje se tu s premisou, že různé osobnosti mají i různé vlastnosti, které se promítají na člověku fyzicky. Např. jedna z osobností má cukrovku a musí si píchat inzulín, jedna osobnost je pravák a jiná ase levák atd. Je to zajímavý pohled na věc a i díky tomu se to celé podařilo i zajímavě vypointovat, jak bychom od Shymalana měli všichni vlastně čekat.

   Další pochvalu určtě zaslouží všechny ženské hrdinky (jak ty unesené, tak i terapeutka), které se chovají vcelku racionálně a  uvěřitelně, což v hororech není úplně běžné a i tohle je třeba ocenit. Hlavní hrdinka nám je navíc v průběhu filmu představena v několika flashbacích a i to má na celkem malém poli působivý vývoj.

   Obávám se ale, že ne každému sedne závěr filmu, kdy už se Shymalan pohybuje opravdu nad rámec uvěřitelnosti, což je v dost velikém kontrastu oproti zbytku filmu. Já osobně jsem s tím neměl problém a jako fanoušek "Shyamalanovy rané tvorby" pro mě byla poslední scéna třešničkou na dortu u velmi povedeného thrilleru, kde se rozehrála velká hra, která by mohla mít v následujících letech ještě zajímavý vývoj.

7/10