OHLÉDNUTÍ: Zrození a Úsvit planety opic
Zítra do kin vtrhne závěr novodobé (údajně první) trilogie o planetě opic. Opičí kápo Caesar si to naférovku rozdá s Woody Harrelsonem, který se inspiroval pro tuto roli mimojiné u Marlona Branda v Apokalypse. V zahraničí se nešetří chválou nad celou trilogií i jejím završením, tak si v předvečer premiérového dne Války o planetu opic pojďme připomenout, jak cesta Caesara k vůdcovství inteligentních lidoopů doposud proběhla.
Zrození planety opic
Zdálo se, že Tim Burton celou opičí frančízu potopil svým pokusem v roce 2000 s Mrkem Whalbergem v hlavní roli. Mě osobně se to jako zas takový průšvih nezdál (hlavně konec filmu považuju za hodně povedený), ale to už je dnes jedno. V roce 2011 totiž vcelku zčistajasna přišlo Zrození planety opic s ambicemi na rozjetí nové filmové série a protože se tvůrci před šesti lety rozhodli o start od úplného začátku a vyprávět to, jak se vlastně opice dokázali vyvinout až v mluvící protivníky lidí.
Zrození planety opic považuji prozatím za jednoznačně nejlepší "opičí" film, který jsem viděl. Schválně nepíšu ze všech, protože ne všechny jsem viděl a také jsem nikdy nebyl kdovíjaký fanda této ságy. Počátek toho všeho, kdy zjistíme, že na začátku je vlastně snaha přijít na lék Alzheimerovy choroby, která se vyvine v zabijáka lidí a zároveň v podporu rozvoje inteligence u našich opičích kumpánů. Zrození opic nám tak ukazuje především vývoj Ceasara, který ve filmu pronese dnes už památeční hlášku "Ceasar is home" a končí velkolepou bitvou na mostě v San Franciscu, kde opičákům budete bezesporu fandit, ať získají svoji svobodu. Tehdá jsem Úsvitu dal pět hvězd a když jsem se na něj dnes podíval znovu, tak bych neměnil. Je to hodně povedný film, který obstojí nejen jako úvod do velké ságy, která nás dnes již téměř nepochybně čeká, ale také jako film sám o sobě se silným příběhem.
Úsvit planety opic
Celkem dlouho se nevědělo, jestli pokračování Zrození vlastně vznikne. Studio zdá se malinko otálelo i když reakce kritiků i diváků byly téměř jednohlasně pozitivní. Je možné, že se pouze hledělo na to, aby byl připraven dobrý scénář a dobrodružství Caesara tak mohlo pokračovat. Scénaristé nakonec zůstali stejní, jako u prvního dílu, vrátil si i Andy Sekis předehrávající Caesara, ke změně však došlo už na všech ostatních pozicích v castingu a také na režisérské sesli.
Očekávání byla vysoká a spolu s oznámeným Gary Oldmanem jako úhlavním lidským záporákem se zdálo být vše v pořádku. Ve druhém díle tak lidé téměř vyklidí prostor a až na pár výjimek jsou to především záporáci celého filmu a film se tak soustředí na opičí klaďasy. Ale ani u nich není všechno růžové a pomalu u nich dochází k odlišnostem v názorech a také k prvním sporům.
Úsvit není rozhodně špatným filmem. Nedosahuje ale kvalit svého předchůdce a sráží ho podle mě komornější pojetí, kdy se točíme pořád na jednom místě a nemáme moc pojetí co se děje na zbytku planety, což je podle mě velká škoda. Alespoň nějaké kusé inforamce v průběhu filmu by byly rozhodně plusové body. Navíc Jason Clarke v hlavní lidské roli. Mě je zkrátka tenhle člověk extrémně nesympatický a jeho přítomnost mě odrazuje od filmů, které bych si jinak třeba rád pustil (např. Everest, který jsem dodnes neviděl). Na druhou stranu Keri Russel je sympaťanda, kterou mám rád už od jejího sporadického výskytu ve Scrubs, takže spolu s Gary Oldmanem zachraňují jinak podle vyloženě béčkové obsazení.
Pokud jste fanoušky znakové řeči, hulákání opic, ale i velmi povedeného CGI, které je ve filmu prakticky všudypřítomné (digitální opice na digitálních koních s digitálními samopaly), tak si film užijete určitě malinko víc než já. Já byl napoprvé v kině dost zklamán a po třech letech jsem si Úsvit dnes pustil podruhé a reputaci si zkrátka nenapravil a tři hvězdy, po kterých jsem šáhl před třemi lety stále platí. To ovšem neznamená, že na Válku o planetu opic nejsem zvědavý. To rozhodně jsem, ale očekávání si držím na rozumné úrovni a velká slova chvály, která připlovají ze zámoří, mě prozatím nechávají chladným.
