RECENZE: Pátý Luther

   Seriály BBC mají zvláštní vlastnost plout pod radarem většiny diváků a rozhodně se nejedná o kdovíjaký mainstream. Výjimkou budiž například Sherlock s Benedictem Cumberbatchem, ale počiny jako Peaky Blinders, Wallender, The Detectorists nebo letošní Bodyguard (jehož hlavní představitel Richard Madden byl za svůj výkon oceněn Zlatým glóbem), se větší pozornosti zdá se vyhýbají. Na pomezí těchto dvou pólů ale operuje ještě Luther. BBC letos uvedla pátou řadu tohoto seriálu a Idris Elba se nás znovu snaží přesvědčit o tom, že současný Londýn a svět obecně, nejsou v žádném případě černobílé místo pro život. 

   Luther se na televizní obrazovky podíval po dvouleté pauze a naposledy jsme ho mohli vidět pouze ve zkrácené, dvoudílné řadě a letos jsme v té páté začali, jak jsme na něj zvyklí. Vnitřně rozervaný detektiv šéfinspektor John Luther je spolu se svoji novou partnerkou povolán k případu vraždy, která má jako vždy svá zvrácená specifika a při prošetřování místa činu nalezne další tělo, které nasvědčuje tomu, že se dostal na stopu sériovému vrahovi. A jak už jsme zvyklí, dopadení onoho zabijáka nebude Lutherovou jedinou starostí. 

   Pro mě je seriál Luther jedním z největších objevů posledních let. Na pátou řadu jsem se od jejího oznámení těšil opravdu hodně a jsem přesvědčen, že všichni fanoušci by si tu určitě měli přijít na své. Kromě Idrise Elby se vracejí i téměř všechny důležité vedlejší postavy, které jsme viděli v předchozích řadách a celková forma je na televizní špici už jen z důvodu, že duchovní otec série Neil Cross je od počátku u scénáristického kormidla a jak dobře víme, Luthera (a diváka) v žádném případě nešetří. 

   Neobešlo se to ovšem zcela beze změn. Kromě toho, že Luther má novou parťačku, se kterou díky svému svéráznému přístupu zametá úplně stejně, jako s těmi předchozími, tu máme hlavně změnu v konceptu. Doposud jsme tu měli jednoho vraha na dva díly a "vedlejší" osobní dějová linka pak celou řadu vždy spojovala. Nyní máme řadu o čtyřech dílech, jednu sérii vražd a samozřejmě opět velká osobní dilemata, která k Lutherovi neodmyslitelně patří. 

   Luther samozřejmě není jen o herectví Idrise Elby a všech zúčastněných, ale také o formě jakou je natočen a dost často má jistý sdělovací přesah, protože pokud nejste pouze konzument televizní zábavy a v tom, na co se díváte, rádi hledáte něco víc, v Lutherovi to najít rozhodně lze. Luther totiž od svého prvopočátku kromě standartní kriminálky nabízí náhled do současného Londýna (reálie a opravdovost světa na Vás dýchne pomalu z každého záběru), současné společnosti a především dokáže přesvědčivě mazat tenkou linku mezi tím, co se obecně přijímá jako správné a co špatné a kam až člověk dokáže zajít pro to, aby udělal to, co on sám za správné považuje. 

   Toho všeho se dočkáme samozřejmě i v této sezóně a asi víc než kdy jindy je divákovi představena možnost, že John Luther opravdu není takový klaďas, jak se zdá a že s lidmi dokáže manipulovat pro svůj prospěch. Zejména v poslední epizodě už je to divákovi servírováno doslova a v momentě, kdy se ho jedna z postav zeptá, co se to s ním stalo, začnete nad tímhle vším opravdu přemýšlet. O tom, jestli s Lutherovým počínáním souhlasíte nebo ne si můžete šáhnout do svědomí sami, on se ale důsledkům svého počínání nevyhne a jeho následky jsou i pro některé zúčastněné doslova fatální.

   Luther se zkrátka po dvou letech ukázal ve formě, v jaké ho snad každý fanoušek chtěl vidět a i když kriminální dějová linka nebyla tak odvážná a šokující, jako v předchozích řadách, osudovost linky osobní, která se v posledním díle částečně s tou kriminální protne, to plně vynahrazuje. Nevím, zda se tvůrci k seriálu ještě vrátí, ale v závěru si rozhodně nechali pootevřená vrátka pro případ, že by k tomu nakonec došlo. Každopádně jako závěr celého seriálu pátá řada rozhodně i tak funguje.

85%

TT