RECENZE: Psí poslání
Po Marleym, Hačikó a Sebastiánovi přichází další psí hrdina. Jmenuje se Bailey a ukáže nám, jaký je smysl psí existence.
Režisér Lasse Hallström má na svědomí už jeden "pejskařský" film" Hačikó - příběh psa, který jsem, přiznám se, neviděl a musím říct, že pod dojmem z novinky v podobě Psího poslání se na něj už asi ani nepodívám.
Jakožto pejskař sem se po první ukázce na film celkem těšil a dokonce jsem zvažoval i návštěvu kina. Před uvedením do kin bohužel (?) pro film přišla jedna dost nepříjemná kauza ohledně údajného týrání psů na place, čímž se tady rozhodně nehodlám zabývat a poté, co jsem si sesbíral informace z různých zdrojů, musím říct, že to byl celé jeden velký nesmysl. Z návštěvy kina nakonec tak jako tak sešlo a já se na film podíval teď v klidu doma. A jsem za to i celkem rád.
Pokud jste viděli film Já, legenda s Willem Smithem a pamatujete si na zcela očividné citové vydírání diváka při velmi smutné scéně s německým ovčákem, tak věřte, že to byl jen slabý odvárek toho, co se děje v Psím poslání. Hallström totiž tlačí na pilu tak neuvěřitelně, že jedna psí existence (záměrně neříkám život) je divákovi podána ve čtyřech (nebo pěti?) verzích a pokaždé při změně formy života dojde k velmi dojemnému loučení s pejskem. A já ve filmu opravdu nepotřebuju koukat na to, jak tam umírají smutní psi. Citově to se mnou samozřejmě hnulo, nejsem z ledu, ale tahle prvoplánová ždímačka slz mě v druhé polovině filmu vážně štvala a nezachránil jí ani občas nějaký ten vtípek, i když některé byly vážně povedené.
Celkově je nám pak podán příběh hlavního psího hrdiny Bailyho, který je sice sympaťák, ale sledovat ho ve filmu několikrát umřít není zrovna vrchol filmové zábavy, jaký bych si představoval a tím, že se jeho lidští páníčkové během dvou hodin několikrát vystřídají, nestačí Vám přirůst k srdci jako například Owen Wilson a Jennifer Aniston v Marley a já. Dennis Quaid, který je bezesporu největší filmovou hvězdou tohoto filmu se tu opravdu dlouho neohřeje, i když má samozřejmě na konci pro hlavního psího hridnu a pro pochopení jeho smyslu života zásadní význam.
Pokud tedy trpíte potřebou u filmů brečet a takové filmy vyhledáváte, Psí poslání si pusťte, protože Vám zaručuju, že tady brečet budete. Komu jinému bych ale film doporučil nevím. Opravdu si myslím, že pokud by se příběh držel spíše toho skotačení, vtípků a dát k tomu podobné dobrodružství jako v Neuvěřitelné cestě z roku 1993, tak by výsledek byl rozhodně lepší než tahle ubulená záležitost.
5/10