RECENZE: True Detective: Hunters in the Dark

Smyčka se pomalu utahuje. Hays s Westem se už ve všech třech časových linkách pokoušejí vyřešit případ, kolem kterého se za 30 let nahromadilo více obětí než jen Will a Juliet Purcellovi. 

   Podstrčené důkazy u Woodarda, telefonát na policejní linku od Juliet a znovushledání hlavního dua detektivů. To jsou hlavní události všech tří časových linek, které se odehrály minulý týden a hýbou dějem aktuálního dílu Temného případu Hunters in the Dark. 

   Oproti minulému týdnu je už od začátku znát, že na tempu se malinko ubralo. Pro ty, kterým se zdá třetí řada roztahaná až běda, neudělá šestý díl moc velkou radost. Těm druhým (mezi které se řadím i já), které zajímají postavy jako takové a s očekáváním sledují každé dění, které poodhaluje všechno, co se kolem nich stalo v minulých (1980 a 1990) dějových linkách, by měli být rozhodně spokojeni. 

   Nic Pizzolatto po dvou režírovaných dílech přenechal režii opět Danielu Sackheimovi, který už na stejné pozici zůstane až do samotného závěru třetí řady. S jistotou tak můžeme říct, že kvalitativní standard po řemeslné stránce už nebude nijak narušen a třetí Temný případ dojede ve stejném duchu, jak ho nastavily všechny předchozí epizody. 

   I z tohoto důvodu příští týden vynechám hodnocení sedmého dílu The Final Country a společně s hodnocením posledního dílu Now Am Found shrnu celou třetí sérii v posledním únorovém týdnu. Pro šestou epizodu Hunters in the Dark u mě samozřejmě panuje i nadále velká spokojenost a jsem zvědav, kam se děj odvine dál a kde se ukáže, že nás tvůrci tahali za nos, protože nezodpovězených otázek stále zůstává dost a já bych rád na všechny dostal odpovědi. Tak snad se dočkáme. 

85%

TT