RECENZE: Zelená kniha

   Peter Farrelly je režisér, který se proslavil především jako polovina bratrské režisérské dvojice, která má na svědomí komedie jako Blbý a blbější, Něco na té Mary je nebo Já, mé druhé já a Irena. O to překvapivější je jeho poslední počin Zelená kniha, která vypráví příběh založený na skutečných událostech o vzniku jednoho nepravděpodobného přátelství, ve kterém si hlavní role zahráli VIggo Mortensen a Mahershala Ali. 

   60. léta v Americe nebyla pro pracující třídu žádný med a své o tom ví i Tony Vallelonga, přezdívaný Tony Lip (Mortensen), který se chytá každé příležitosti, aby donesl domů peníze a zajistil tak střechu nad hlavou pro svoji rodinu. Poté, co je klub, ve kterém Tony pracuje jako vyhazovač zavřen, naskytne se mu příležitost pracovat jako řidič pro doktora Dona Shileyho (Ali). Jak se záhy dozvídá, Shirley není doktor v klasickém slova smyslu, ale pianista, který by ho rád najal nejen jako řidiče, ale jako osobního asistenta a ochranku na turné, které plánuje po americkém jihu. My se s nimi na tuto společnou cestu vydáváme a můžeme tak sledovat interakci dvou naprosto odlišných světů v době, kdy byl pojem rasová rovnoprávnost naprosto abstraktní pojem.

   Zelená kniha je klasickou road movie a feel good filmem, který se dotýká a upozorňuje na mnohá společenská témata, ale do větší hloubky je nikterak neřeší. Co se řeší naopak hodně, je vzájemný vztah obou hlavních hrdinů, jejich pohled na svět a postavení ve společnosti, které ani jeden z nich nemá zrovna jednoduché. Když pominu úvodních dvacet minut a závěrečných deset, tak se film může rozdělit na dvě poloviny, kdy polovinu času sledujeme Tonyho a Shirleyho na cestě a druhá polovina jsou pak jednotlivá "střetnutí" na jejich zastávkách, kde se samozřejmě nejčastěji naráží na Shirleyho barvu pleti. Díky tomu dochází k řadě situací, které jsou občas úsměvně (běloch dělá řidiče černochovi), někdy vážné (policejní šikana) a někdy opravdu hodně absurdní (především dění kolem Shirleyho posledního vystoupení). 

   Vzhledem k tomu, že celou stopáž sledujeme buď jednu nebo obě dvě hlavní postavy je jasné, že Zelená kniha stojí a padá na hereckých výkonech a věřte mi, že v tomto případě rozhodně nepadá. Mortensen i Ali jsou ve svých partech naprosto bezchybní a veškeré nominace na herecká ocenění, které oba sbírají, jsou zcela oprávněné. Najít si sympatie ke každému z nich není nikterak těžké a zejména u Mortensenova Tonyho je velmi příjemné sledovat, co se skrývá pod pózou rasisty, který na začátku filmu vyhodí do odpadků dvě skleničky, z nichž pili dva černoši. To, co jsou tito dva zač, je nám poodhalováno zejména prostřednictvím dialogu, který spolu Tony s Shirleym vedou a i přes velkorysou, více jak dvouhodinovou stopáž, se u této konverzace nebudete rozhodně nudit a celý čas Vám díky zábavnosti veškerých interakcí uteče jako asfalt pod koly Cadillacu, ve kterém hlavní dvojice tráví podstatnou část filmu.

   Peter Farrelly, který se kromě režie podílel i na scénáři (mimojiné se synem Tonyho Vallelongy) nám naservíroval vcelku nečekaně jeden z nejlepších filmů tohoto roku, který s největší pravděpodobností nebude chybět ve spoustě žebříčků, které nás za rok při shrnutí roku 2019 čekají a nutno říct, že zcela zaslouženě. Po řemeslné, vypravěčské i herecké stránce je to jednoznačně perfektně zvládnutý počin a vytýkat se mu dá jen máloco a i když se proměnění oscarových nominací ve většině asi vyhne, na kvalitě mu to rozhodně neubírá. 

95%

TT