RECENZE: The Ritual

10.02.2018

   Netflix s produkcí vlastních snímků a seriálů rozhodně nelení a tento streamovací gigant, který neustále rozšiřuje svoji nabídku, přichází s jedním ze svých posledních přírůstků, kterým je britský horor The Ritual. Ten nás zavede do švédských lesů, kde se čtveřice přátel zaplete do cesty tajemným silám, která jsou nad jejich síly i chápání.

   The Ritual nás v úvodu seznamuje s pěticí přátel, kteří se nemohou dohodnout nad tím, kam se podívají na své pravidelné, společné dovolené. Ten samý večer jeden z nich přijde o život a protože právě ten navrhoval túru po švédských horách, zbylí čtyři se rozhodnou uctít jeho památku tím, že jím navrhovanou túru skutečně podniknou. Když se čtveřice se svým zesnulým kamarádem rozloučí, na cestě zpět do civilizace se pod vlivem okolností rozhodnou cestu neplánovaně zkrátit. A protože každá dobrá historka začíná slovy ".. a tak jsme to vzali zkratkou", The Ritual ani v tomto není výjimka.

   Tady se Vám může zdát, že jsem prozradil zhruba polovinu děje a že druhá polovina už bude jen o čtveřici chlápků ve středních letech, jak pobíhají po lese. Ale nenechte se zmást. První plusový bod, který si The Ritual může připsat, je přímočarost (nikoli zkratkovitost) v první části. Dějový úvod, který jsem Vám tu nastínil zabere zhruba prvních deset minut a určitě by bylo v jiných rukách hodně snadné podlehnout tomu, aby se tohle celé opravdu na polovinu filmu natáhlo. Naštěstí se režisér David Bruckner největší část filmu věnuje tomu nejpodstatnějšímu v žánru, a tím je budováním atmosféry.

   Základní motiv The Ritual je hodně podobný (rovněž bristkému) hororu Pád do tmy, kdy se parta kamarádek rozhodne prozkoumat neznámé jeskyně. Tím, že se však film odehrává v lesích, dá více vzpomenout hlavně na dvacet let starou Záhadu Blair Witch, se kterou má navíc společného ještě malinko víc, než jen samotný děj v lese.

   Ta nejdelší (prostřední) část filmu, která nám postupně poodhaluje tajemství místa, kde se hlavní hrdinové ocitli, je zároveň tou nejlepší. Výborná práce s kamerou i zvukem pro jednou zase dokázala, že pro natočení napínavého a strašidelného hororu není třeba laciných lekaček a hektolitrů krve, ale prostě jen umě pracovat s neznámem, které samo o sobě dokáže děsit. Navíc v určitých momentech nechat alespoň na chvíli divákovi prostor zapojit fantazii, byl v tomto případě tah hodně správným směrem.

   Pochválit se dají určitě i herci, které pravděpodobně nebudete znát, ale jejich výkony nejsou nikterak špatné a určitě ne otravné, jak to někdy u takovýchto hororů bývá zvykem. Navíc i přes počáteční nesympatie, které u mě dva ze čtyř kamarádů dokázali vzbudit, jsem jim ke konci filmu dokázal i celkem upřímně fandit a nepřát jim pomalou a bolestivou smrt, jako se mi to stalo už hodněkrát.

   A to se plynule dostáváme k nejslabší části filmu. Tou je bohužel závěrečná dvacetiminutovka. V momentě, kdy se do tajemna dostane už více světla a objeví se další postavy, začne to malinko skřípat a když už jsme ochuzeni o dotváření obrazu vlastní fantazií, nemůžu se ubránit jistému zklamání. Za sebe si myslím, že by bylo lepší, pokud by se film věnoval pouze čtveřici hrdinů a klidně ponechal některé otázky bez odpovědí. Myslím, že v takovém případě by film dokázal rezonovat v divákovi o něco déle. 

   Bohužel se závěrem, který si pro nás tvůrci přichystali, jsme pak dostali jen lehce nadprůměrný kousek, který by fanoušky žánru rozhodně neměl nikterak urazit, ale za pár let si na něj podle mě nikdo nevzpomene.

65%

TT